Pohled Nolana:

Reid se opřel v koženém křesle a s úsměvem kroutil hlavou. „Má kuráž, to se jí musí nechat. Lovit zrovna *tebe*.“

Neřekl jsem nic. Jen jsem civěl na jantarovou tekutinu ve své sklence.

„Teda, v té době vlastně ani nevěděla, kdo jsi,“ pokračoval Reid. „Kdyby to věděla, asi bychom tu teď neseděli a nedívali se, jak se hroutíš kvůli ženské, která tě nechce zpátky.“

Brooks ho pod stolem