Brooksův pohled:

Stál jsem opřený o Piperčiny dveře s taškou s nákupem u nohou a už potřetí kontroloval telefon.

18:27. Měla by tu být každou minutou.

Na konci chodby cinknul výtah. Zvedl jsem oči.

Vystoupila Piper s sakem přehozeným přes ruku a vlasy mírně rozcuchanými větrem. Ve chvíli, kdy mě spatřila, se jí tvář rozzářila – ten unavený, vystresovaný výraz roztál v něco mnohem jemnějšího.

„Sleč