Z pohledu Nory:

Při večeři seděl Nolan vedle mě v naprostém tichu. Neřekl ani slovo. Dokonce se na mě ani nepodíval.

Několikrát jsem po něm střelila pohledem. *Vážně v tom hodlá pokračovat,* pomyslela jsem si. Měla jsem chuť se ušklíbnout. Fajn. Uvidíme, jak dlouho vydrží mít pusu na zámek.

Na druhé straně stolu se babička Prescottová zamračila. Pohledem těkala mezi Nolanovým kamenným výrazem a mý