Pohled Jacea

Přecházel jsem po ložnici v křídle pro hosty, bosýma nohama jsem plácal o dřevěnou podlahu. Nemohl jsem spát. Nemohl jsem v klidu sedět. Šílel jsem z toho. Pokaždé, když jsem zavřel oči, temnotou pronikla Valerie a její nádherná, vzdorovitá tvář. Vzpomínka na její ostrý pohled mě pronásledovala, ale bylo to její aroma, co mě dohánělo na pokraj šílenství. Opojná vůně sladkého karamelu