Valeriin pohled

„Obleč se,“ řekl Jace, když vešel do mého nemocničního pokoje. Spolu s bratry se tu celé dopoledne střídali jako na běžícím páse a v jednu chvíli jsem měla pocit, že něco kují.

Jakmile jeden vešel, druhý se nepozorovaně vytratil a vrátil se až mnohem později. Ne že bych je nějak hlídala; naopak, ať si dělají, co chtějí, ale působilo to poněkud podezřele.

Sy si rychle všiml,