Pohled Valerie

„Děkuji ti, Paule,“ řekla jsem, když mě Marthin druh opatrně usadil do křesla v obývacím pokoji.

„Rádo se stalo. Můžu pro tebe ještě něco udělat nebo ti něco přinést?“ zeptal se.

„Ne, děkuji,“ usmála jsem se. Byl tak neuvěřitelně ochotný. „Prozatím jsem v pořádku.“

„Kdybys cokoliv potřebovala, zavolej,“ řekl a zamířil k východu.

„Zavolám,“ odpověděla jsem a sledovala, jak Paul