Pohled Valerie

„Předpokládám, že tě překvapuje, že mě vidíš?“ Danteho hlas se odrážel od stěn jeskyně a nesl se chodbami v ozvěnách. Na rtech měl zlověstný úsměv, ze kterého mi přeběhl mráz po zádech.

Překvapená nebylo to pravé slovo, které bych použila, ale rozhodně mi to vyrazilo dech.

Jak jsem mohla být tak slepá a nevšimnout si, že za tím vším stojí právě on?

„Ale no tak, Val,“ řekl Dante. „Sn