Talia

Tlapy mi dopadají na promrzlou zem v pravidelném rytmu. Běžím už celé hodiny. Čas ztrácí význam, když vládu nad myslí i tělem převezme vlk. Ledový vítr mě štípe do čenichu a proniká srstí, ale to ječení v mé hlavě konečně utichlo do tupého hučení. Panika, která mě vyhnala do lesa, pozvolna ustupuje ryzímu vyčerpání.

Má vlčice zakňučí. Její hlas se mi ozývá v mysli, prosycený zmatkem a bodavý