Talia

Maddoxovy paže mi zezadu obemknou pas a do prdele, i z toho prostého doteku se mi podlamují kolena. „Tři dny příprav. Chtěli jsme, abys věděla...“ Hlas mu klesne do toho nebezpečného alfího zavrčení, které mi míří přímo mezi nohy. „... že tohle místo patří nám všem čtyřem.“

*Nám všem čtyřem.* Ne „můžeš tu občas zůstat“. Ne „tohle je naše a ty sem máš dovoleno vstoupit“. Ale *naše*. Společné.