Talia

Ve chvíli, kdy z mých rtů splyne „ano“, svět se promění.

Jaceův vítězný řev se nese přes hladinu oceánu, syrový a nespoutaný. Zaneovy slzy stékají rychleji, mísí se se zalykavým smíchem. Maddox zavírá oči a já skrze pouto cítím – *ó bože, ta úleva* – jako by celých deset let tajil dech a teprve teď, *konečně*, se mohl nadechnout.

Jenže pak se něco změní.

Vzduch kolem nás zhoustne. Jejich vůn