Zane

Pouto mi prozradí, že Talia usnula, ještě dřív, než se vůbec jdu podívat. Její vůně bílého pižma proplouvá naším spojením – slabá, protknutá hořkým nádechem neklidných snů, ale stálá. V bezpečí.

Pomalu vydechnu a sevřu zábradlí na můstku jachty, zatímco se měsíční svit rozlévá po hladině Pacifiku. Skrz okna sahající od podlahy ke stropu se nekonečně táhne oceán, temný a neproniknutelný. Přesn