Talia

Mrtvola byla pryč. Okno bylo zapečetěné. Místnost místo krve a chloroformu páchla servem a Nashovou vojenskou precizností.

Ale já to *křupnutí* pořád slyšela.

Seděla jsem na Maddoxově posteli – vlastně už na *naší* posteli, protože samotnou mě už spát nenechají –, zachumlaná do jedné ze Zaneových mikin a třásla se navzdory plápolajícímu krbu. Maddoxova vůně ebenového dřeva a tabáku mě obepín