Talia

Z místnosti zmizela každá molekula vzduchu. Moje plíce zapomněly dýchat.

*Ne. V žádném zasraném případě. To není... on by přece...*

Zírala jsem na ni a pak na Jacea, jehož tvář byla pečlivě netečná oním způsobem, který znamenal, že skrývá něco obrovského. Maddox se Zanem naprosto strnuli, jako dravci, kteří právě ucítili krev.

„Bylo ti čtrnáct,“ zašeptala jsem. Ta slova mi v krku drhla jako