Talia

Pak zazněl Jurijův klidnější, ale o to tvrdší hlas: „Spojte se s šéfem. Hned. Jestli je nemocná nebo otrávená, jsme všichni mrtví.“

Kroky se vzdálily a nechaly mě o samotě s keramikou a mým vlastním utrpením. Nevím, jak dlouho jsem tam ležela a propadala se do bezvědomí a zase z něj procitala, tělo zmítané chvíli zimnicí a chvíli spalujícím žárem. Kdykoli jsem si pomyslela, že nevolnost pomi