Zane

Maddox sáhl po telefonu a poslal zprávu strážím u brány. „Čas na odpovědi.“

Následoval jsem ho ke dveřím pracovny, můj mátový pach se v očekávání přiostřil. Skrz pouto jsem vnímal Jacovo sotva zkrocené násilí, Maddoxovu chladnou kalkulaci a svou vlastní zoufalou potřebu udělat *něco* – cokoli –, co by mohlo přivést Talii domů.

Venku zesílil zvuk motoru a pak utichl. Bouchly dveře auta.

„Zane,