POHLED SIENNY

Úsměv mi sklouzl ze rtů jako tající zmrzlina v horkém letním dni. Celiiny doširoka rozevřené, vážné oči se do mě zabodávaly s intenzitou, z níž mi vstávaly chlupy po těle. Tohle nebyl vtip. To uvědomění mě zasáhlo jako rána do břicha a vyrazilo mi dech.

„Copak ty nemáš žádný dar, drahoušku?“ protáhla Celia a její jižanský přízvuk byl hustý jako melasa.

Donutila jsem se k uchechtnutí,