POHLED SIENNY

Gaelův úsměv mu přetrvával na tváři – směsice pobavení a čehosi hlubšího, z čehož mi naskakovala husí kůže. Chtěla jsem na něj vyjet, říct něco, co by mu ten samolibý výraz smetlo z tváře, ale slova uvízla někde mezi mým hrdlem a mým strachem.

„Dost bezcitné, ne?“ dokázala jsem ze sebe konečně vypravit a hořkost v mém hlase sotva maskovala chvění pod ní. „Lhal jsi, že mě znáš? Jen ab