POHLED RONANA

Vyšel jsem na balkon a chladný noční vzduch mě omyl jako trpká připomínka toho, jak strašně se všechno pokazilo. Hvězdy byly sotva vidět, jen nepatrné špendlíkové hlavičky na inkoustově černé obloze, a vzdálené hučení města působilo, jako by patřilo do úplně jiného světa – do světa, kde byly věci jednodušší a kde mou největší starostí nebylo, jak projít minovým polem, v něž se proměn