POHLED RONANA

Seděl jsem u kuchyňského pultu a lžící převaloval rozmočené zbytky cereálií. Ten monotónní pohyb dělal jen pramálo pro to, aby utišil hlodavé myšlenky v mé hlavě. Věděl jsem, že jsem byl dnes ráno k Sienně chladný – možná až příliš chladný. Pořád jsem před sebou viděl její tvář, to ublížení, ten zmatek. Bylo to, jako bych ji neustále odháněl, a přitom jsem si ze všeho nejvíc přál při