POHLED KIERY

Následovala pauza a pak se z druhé strany ozval tichý smích. „Možná se mi nechce,“ dobírala si mě Valerie přes dveře.

Opřela jsem se o dveře kabinky. Noha mi pulzovala bolestí, ale snažila jsem se soustředit na cokoli jiného. „Co chceš?“ vyjela jsem na ni. Na její hry jsem vážně neměla náladu.

„Chci si promluvit,“ odpověděla Valerie klidným, až ležérním hlasem.

Tomu jsem se musela hoř