RONANŮV POHLED

Doplnil jsem nádrž a zhluboka si vzdychl. Déšť byl neúprosný a já už byl promočený až na kůži. Sienna šla dovnitř do obchodu a já stále viděl matnou záři tamních světel. Nebyla pryč dlouho, ale něco mě hlodalo – pocit, kterého jsem se nedokázal zbavit.

V kapse mi zavibroval telefon. Vytáhl jsem ho a už dopředu tušil, od koho to je. Valeriiny sestry z kovenu mi psaly bez ustání už ce