POHLED SIENNY

„No, ale vzpomněla.“ Odsunula jsem židli, posadila se a založila ruce na prsou. „Začni mluvit.“

„O čem vlastně chceš mluvit?“ Myřin hlas byl plochý. „Už si stejně všechno pamatuješ. Stalo se. Minulost nezměníš.“

Ta slova ve mně něco zažehla. „To je všechno, co k tomu řekneš?“ cítila jsem, jak mi hlas stoupá. „Vzalas mi mé dědictví!“

„Vždyť jsi o něj nikdy nestála!“ vyjela Myra.

„I to