POHLED SIENNY

Vítr se proháněl po střeše a přinášel s sebou tlumený ruch univerzitního kampusu hluboko pod námi. Přecházela jsem sem a tam, ruce pevně zkřížené na prsou, a snažila se uspořádat ten zmatek myšlenek, který mi vířil v hlavě. Těžké kovové dveře za mnou vrzly a já se prudce otočila. Na střechu vyšel Gael. V jeho výrazu se zračila omluva.

„Promiň, že jdu pozdě,“ řekl a zavřel za sebou dv