POHLED SIENNY

Tíha jejich slov mi obrátila žaludek, ale přinutila jsem se zůstat stát zpříma. Srdce mi zběsile bušilo, ale musela jsem přemýšlet. Musela jsem zůstat ve střehu. „Pletete se,“ řekla jsem a hlas se mi chvěl, ale zněl odhodlaně. „Já Valerii nezabila. Ani nevím, co se jí stalo. Někdo – někdo mi vzal vzpomínky.“

Ten vyšší zvedl obočí a úsměv mu z tváře nezmizel. „Jak příhodné.“

„Říkám pr