POHLED KIERY

Opravdu jsem si říkala, jestli ho právě proto nevidím. Kvůli té značce, kterou mi ta bytost vtiskla.

Instinktivně jsem ustoupila o krok zpět. Srdce mi divoce bušilo, jak ke mně postupoval. Jeho přítomnost byla dusivá – neúprosná síla, jež z místnosti jako by vysávala i poslední zbytek vzduchu. Bez varování mě chytil za předloktí. Sevření bylo pevné, ale zatím ne bolestivé. Prsty se mi