POHLED KIERY

V autě panovalo napětí k zalknutí, přesně ten typ ticha, ze kterého vás svědí kůže. Vlastně jsem ani nevěděla, proč tohle všechno dělám – proč cítím takové nutkání pomáhat Sienně. Měla Ronana, svého druha, svého osobního vlkodlačího rytíře. Mě nepotřebovala. A přesto jsem tu seděla a jednala, jako bych jí něco dlužila.

Střelila jsem pohledem po matce. Obličej měla napjatý, čelisti zať