RONANŮV POHLED

Ten sen byl živý, až příliš živý. Byl jsem zpátky v mauzoleu, vzduch byl těžký pachem krve a smrti. Má zrůdná podoba se tyčila nad ní – nad měňavcem s tváří Sienny. Jenže v tom snu nepřišlo žádné zaváhání, žádný okamžik prozření. Mé drápy proťaly vzduch a rozervaly její maso jako papír.

Výkřik, který vydala, byl tak skutečný, až mnou otřásl do morku kostí. Nebyl to pouhý zvuk; byla