Valerie odvětila: „Ty nejsi žádné dítě, ty jsi liška podšitá.“

Harrison ji poplácal po rameni. „Když už jsme tady, vytěžme z toho co nejvíc. Slibuju, že až tam dorazíme, mámě se omluvím.“

Valerii bylo do pláče, ale slzy nepřicházely.

Připadala si, jako by ji přelstilo malé dítě, a hlavní potíž byla v tom, že ho v tuhle chvíli nemohla poslat samotného domů.

Ačkoli zvažovala, že by možná zvládl odle