Následujícího dne za rozbřesku, kolem páté hodiny ranní, vyprovodila Nadine Valerii ke dveřím.

Než Valerie vyšla, byla neobyčejně nervózní.

„Nadi, jak vypadám?“

Valerie měla skvělé předpoklady, mandlové oči a oválný obličej. Byla jemná a nepopiratelně půvabná.

„Moc ti to sluší.“

„To ráda slyším. Víš, pouhé pomyšlení, že ho uvidím, mě činí neuvěřitelně nervózní a vzrušenou. Mám hrozný strach, že mě