Sotva došli ke schodišti, Gideon si náhle na cosi vzpomněl a vběhl do pacientova pokoje.

„Počkej tu na mě!“ houkl a zmizel uvnitř.

Duncan tam zůstal chvíli jako opařený stát a v nitru se mu probudil neklid.

Stále totiž nebylo jisté, zda byl vrahem onen netvor, nebo... onen „pacient“.

Netrvalo dlouho a Gideon vyšel z pokoje s kamennou tváří.

„Jdeme.“

Duncan kývl, aniž se na cokoli vyptával.

Věděl,