Řetěz kolem Conradova krku povolil a praskl; byl to poslední řetěz na jeho těle.

Zvuk praskajícího kovu přerušil poslední hlásku Duncanova výkřiku a zarazil ho v půli kroku.

Gideon naklonil hlavu a tiše se uchechtl:

„Co sis myslel, že udělám? Že ho zabiju?“

Vstal a líně se protáhl.

„Jen jsem plnil svůj poslední slib, který jsem mu dal – že mu pomůžu přerazit všechny řetězy.“

Duncan zůstal Gideonem