Gideon dveře neotevřel hned. Místo toho se sehnul, zvedl ze země pevnou větev a pomalu, opatrně jimi pootevřel.

Okamžitě je zasáhl těžký pach plísně a rozkladu.

Gideon i Duncan mávali rukama před nosem ve snaze rozehnat ten zvedající se žaludek puch.

Místnost byla neobvykle temná, téměř v ní vládla černočerná tma. Vzduch byl nasycen dusivým zápachem – přesně tím pachem, který ulpíval na Felixovi.