Maverickův pohled

Ještě pět dní...

Těžce jsem si povzdechl a upřeně zíral do stropu. Bílá barva se místy loupala – připomínka toho, jak dlouho už se nikdo neobtěžoval ji přetřít.

Když už jsem to dotáhl tak daleko, zvládnu to do úplňku, aniž bych si s Valerií začínal nějaké hlouposti. Jakkoli můj vlk toužil být v její blízkosti, dělal jsem všechno pro to, abych si udržoval odstup a dopřál si tolik