Pohled Valerie
Nádech… Výdech…
Nádech… Výdech…
Stála jsem před zrcadlem a můj odraz na mě civěl zpátky, zatímco se mi v hrudi vířila podivná směsice úzkosti a zoufalství. Zářivky nade mnou jako by na mě neobratně těžce doléhaly. V koupelně vládlo ticho, ale občas se mi zdálo, jako bych ze čtyř stěn té uzavřené místnosti slyšela posměšné hlasy. Uplynulo pět minut, ale připadaly mi jako věčnost. Veš