Pohled Valerie

Byly dvě hodiny ráno—

Nad celou smečkou leželo těžké ticho. Vzala jsem si boty do ruky, přehodila si kabát přes rameno a vykradla se ven. Považovala jsem za nejlepší jít bosky, protože jsem si nemohla dovolit, aby mě někdo přistihl, jak se plížím z domu. Ne že bych šla páchat nějakou nekalost, ale ven jsem nesměla bez Maverickova svolení, které mi nikdy nedal.

Nečekala jsem, že strá