**Pohled Lyri:**

Spala jsem hrozně. Jako by si mé tělo zvyklo na Kaelenovu přítomnost; chybí mi a já mu potřebuji poděkovat za to, že mě chápe a pomáhá mi. Hodím na sebe jeho tričko a zamířím do jeho pracovny. Když vejdu, jen se na mě podívá. Neřeknu ani slovo. Místo toho otočím křeslo, ve kterém sedí, a klesnu na kolena.

„Kotě, co to děláš?“ zeptá se chraplavým hlasem. Neodpovídám, zírám mu do oč