Holden

Půlku cesty jsme jeli v naprostém tichu. Nevěděl jsem, co říct nebo na co se zeptat. „Musíš s ní mluvit, jinak si bude myslet, že o ni nemáš zájem. Vzpomeň si na rady od Vanessy,“ pobízel mě Stryker. Ani ne patnáct minut od začátku schůzky a já už to podělával.

„Jak se ti daří?“ zeptala se Roxi přesně ve chvíli, kdy ze mě vypadlo: „Jak ti jde učení?“

Roxi se zachichotala. Ten zvuk jsem milo