Pohled Kiry:

Stála jsem tam a zírala na vzdálenou postavu Vincenta Vance, zatímco mě zaplavovala zvláštní prázdnota.

„Haló, Kiro, volá Země!“ mávla mi Piper rukou před obličejem a vytrhla mě z transu.

„Jsi v pořádku? Už takových pět minut zíráš do prázdna.“

Zamrkala jsem a pokusila se zahnat tíhu na hrudi. „Promiň, jen jsem se zamyslela.“

Piperin výraz změkl.

„Tak přestaň přemýšlet a radši šlapej.