Pohled Kiry:

„Děláte si...“ Ztěžka jsem polkla a v krku mi náhle vyschlo. „Děláte si ze mě legraci?“

Kaelenův výraz se ani nehnul.

„Proč bych o něčem takovém žertoval?“ Hlas měl klidný, ukázněný – dokonalý tón Alfy, který neprozrazoval vůbec nic.

Už jsem nedokázala snášet jeho pohled, a tak jsem sklopila oči k ovázané noze. „Protože to nedává smysl,“ hlesla jsem.

„Děkuji, že jste tu se mnou zůstal