Z pohledu Kiry:

Kaelen se sklonil v pase, pohled v úrovni mých očí.

„Už jsi zapomněla, co říkala Alice?“

Byl tak blízko, že jsem cítila žár sálající z jeho těla, viděla jemné strniště podél jeho čelisti a mohla spočítat každou tmavou řasu.

Vůně zimních borovic a něčeho nepopiratelně *jeho* naplnila stísněný prostor auta a ztěžovala mi dýchání.

Srdce mi bušilo do žeber, jak jsem se tiskla zpátky do