Pohled Kiry:

„Ano, překvapivě dobře,“ přiznala jsem. „A... děkuju za včerejší noc.“

Na rtech se mu mihl lehký úsměšek.

„A jak přesně se mi plánuješ odvděčit?“

Do tváří se mi nahrnula horkost. „Já... tak jsem to nemyslela...“

Zasmál se, ten zvuk byl hluboký a sytý a po páteři mi sjel nečekaný mráz.

Kaelen udělal rozvážný krok blíž a narušil můj osobní prostor právě natolik, aby se mi zrychlil tep.