Pohled Kiry:

Stáli vedle sebe jako pár stvořený samotným osudem.

Sledovala jsem je z kouta a cítila, jak se mi hrudí rozlévá neznámý pocit – hořký, a přitom pálivý.

Piper se mi v náručí pohnula, tváře měla od alkoholu nepřirozeně zarudlé.

"Kiro?" ozval se za mnou mírný hlas.

Otočila jsem se a spatřila paní Evansovou – matku Piper –, jak se blíží s vepsanou starostí ve tváři. Měla na sobě uniformu