Pohled Kiry:

„Kam přesně to jedeme?“ zeptala jsem se a sledovala, jak se vzdalujeme od školy, až za hranice průmyslové zóny.

Lidí venku postupně ubývalo, až byly ulice téměř liduprázdné.

Ruka mi sjela ke klice dveří, prsty ji pevně sevřely, připravené vyskočit při prvním náznaku nebezpečí.

Moje vlčice Sable v mé mysli neklidně přecházela, její stříbrné oči byly ostražité a plné nedůvěry.

*Okamžitě