Pohled Kiry:

Nocí pronikl zvuk klaksonu. Kaelen se odmlčel uprostřed věty, jeho ruka stále hřála mou dlaň tam, kde nyní spočíval jeho rodový prsten.

„Měl bych se podívat, co se děje,“ zamumlal a neochotně se odtáhl. „Počkej tu na mě. Nebudu dlouho.“

Zůstala jsem sama na měsícem zalité terase Kaelenova domu, nohy složené pod sebou, a hleděla na měsíc visící na noční obloze.

Prsty jsem bezděčně přej