Zvedla jsem obě pěsti a zabušila do těžkého dřeva Kaelenových dveří, do každé rány jsem vložila celou svou váhu. Dřevo pod nárazy zadunělo a prázdnou chodbou v patře se nesly tupé rány.

„Kaelene! Okamžitě otevři ty dveře!“ zařvala jsem tak hlasitě, že bych probudila každého v okruhu jednoho bloku.

Uvnitř pokoje rytmus okamžitě ustal. Následovalo tiché, ostré zaklení, plné podráždění. Zašustila lát