Když Kaelen uviděl můj zamračený výraz, přestal se smát. V očích se mu usadil starostlivý stín a popošel ke mně blíž. „Co se stalo? Volal tvůj ředitel, že jsi odešla ze školy. Táta mě poprosil, abych tě šel zkontrolovat.“

„No samozřejmě. Jsem vděčná.“ Vicovi na mně hodně záleželo – dělal všechno pro to, aby byl dokonalým otcem, a já ho za to měla ráda. Jenže to, co jsem v tuhle chvíli potřebovala,