Probudila jsem se v bolestech; krk mi prudce tepal a měla jsem pocit, že se mi hlava každou vteřinou rozskočí. Ztěžka jsem pootevřela víčka; šlo to jen velmi těžko, jako by byla slepená k sobě. Byla jsem v jakési nemocnici. Stála tu postel, až příliš pohodlná na nemocniční lůžko, a kolem bílé zdi. Kromě toho v té malé místnosti nic jiného nebylo. Všechno zářilo přemírou bělosti a já netušila, jak