Kaelen si o lidech moc nemyslel. Byli křehcí, poněkud otravní a kromě toho, že sloužili jako potrava, se k ničemu jinému příliš nehodili. Jenže na téhle dívce bylo něco jiného – poznal to od prvního okamžiku, kdy ji spatřil. Zpočátku se domníval, že za to může jen její vůně; voněla tak omamně, že nedokázal odolat a musel se na ní nakrmit. Přitom ji málem zabil. Ne že by to měl v úmyslu, ale kdyby