Vic s mámou dorazili ještě téhož večera. Ve vteřině, kdy jsem otevřela dveře, se máma vhrnula dovnitř a pevně mě objala. „Ach, zlatíčko, díky bohu, že jsi v pořádku.“ Když jsem jí volala, musela se obávat toho nejhoršího. Cítila jsem se provinile, že jsem jí způsobila takový strach.

„Jsem v pořádku, mami,“ ujistila jsem ji a pomohla jí s věcmi. Vic se mnou nemluvil; schovával si rozhovor na chvíli