Declanův hysterický děs roztál v chabou lhostejnost. Uboze pokrčil rameny a pokusil se výbušnou konfrontaci zlehčit, jako by rozbitá atmosféra byla jen pouhým drobným nedorozuměním.

„Klídek, Tesso. Jen tak plácají. Přece ti nechtěli ublížit, tak nedělej scénu.“

Tessu zahalil dusivý klid. Declan měl být jejím oddaným manželem, a přesto tam seděl, ubohý a k ničemu, a nehnul ani prstem, aby se jí zastal proti brutálním urážkám svých přátel. Jejího hlasu se zmocnil kousavý, odkapávající sarkasmus.

„Co vlastně musí přijít, aby ti na mně začalo záležet? Mám padnout na kolena a žadonit o odpuštění za to, že jsem si tě vzala? Nezapomínej, Declane. Byls to ty, kdo kdysi klesl na koleno a prosil mě o ruku. Sám jsi o to stál.“

U stolu se rozhostilo těžké, trapné ticho. Declanovi přátelé si vyměnili nervózní, napjaté pohledy. Naomin zářivý výraz zmizel a její rty se stáhly do úzké, bledé linky.

Declan vystřelil ze židle. Natáhl se přes stůl a chytil Tessu za zápěstí, prsty se mu zaryly do její jemné kůže.

„Ať už tě žere cokoli, vyřešíme to doma. Hned toho nech.“

Tessa škubla paží s neskrývaným odporem a přerušila fyzický kontakt, jako by ji jeho dotek pálil.

„V žádném případě. Vyříkáme si to přímo tady. A víš co? Vy dva se k sobě s Naomi náramně hodíte. Podvodník a jeho bokovka. Připíjím na celoživotní štěstí.“

Declan zaťal čelist. Naomi zpopelavěla a na své drahé židli se viditelně třásla.

Brantley práskl křišťálovou sklenkou se šampaňským o stůl. Vrhl se Naomi na pomoc a tvář měl zkroucenou samolibým šklebem. „Co si o sobě vlastně myslíš, Tesso, že tady takhle veřejně špiníš Naomi? Proč si namlouváš, že jsi něco extra? Jsi jen obyčejná nula z nějaké pochybné školy, ubohý sirotek, co nemá vůbec nic. Vážně si myslíš, že by Declan dal přednost tobě před úspěšnou legendou, jako je ona?“

Freya přikráčela těsně k Tesse a její hlas prořízl hudbu v restauraci. „Dávej si pozor na pusu, Brantley! Pochybná škola? Tessa je elitní absolventkou Federální válečné univerzity!“

Nadutá společnost propukla v bouřlivý, posměšný smích, který se rozlehl po celém sále.

„Federální válečná univerzita? Vážně se nám snažíte prodat ten zapadlý okresní pajzl jako FVU?“ poškleboval se kdosi a stíral si z očí předstírané slzy.

„Vy dvě jste tak neskutečně trapné, Tesso!“ překřikoval hluk další hlas.

Naomi využila nastalého zmatku. Vstala, uhladila si šaty a na tvář nasadila samolibou, sebevědomou masku.

„Když už chceš machrovat, měla bys mít v ruce aspoň nějaké důkazy. Vymýšlet si diplom z tebe dělá jen totální chudinku, Tesso.“

„Vymýšlet si diplom? Zkontroluj si ten registr sama, ty génie!“ zařvala Freya a pěsti měla zaťaté podél těla.

Tessa položila Freye konejšivou ruku na paži. „Nepotřebuji jejich uznání, abych znala svou vlastní hodnotu.“

Naomi na zlomek vteřiny zaváhala. Tessa by se přece měla potit hrůzou, když byla přistižena při zoufalé lži. Jenže Tessa tam stála s ledovým klidem, z něhož se Naomi svíral žaludek.

Odhodlaná Tessu definitivně ponížit, Naomi přejela pohledem jídelnu a zahlédla známou tvář mířící k VIP sekci v doprovodu impozantního doprovodu.

„Profesore Mercere!“ zavolala Naomi hlasitě a nasadila zářivý, falešně sladký úsměv. „Nečekala jsem, že vás tu potkám. Jste na večeři s kolegy?“

Alden Mercer, vážený akademik uznávaný v kruzích vlivné rodiny Prestonových, se zastavil a zdvořile kývl.

„Naomi, to už je doba.“

„Učíte na Federální válečné univerzitě, že ano? To je tak směšné, někdo tady právě tvrdí, že je absolventem FVU, ale silně o tom pochybuji. Zajímalo by mě, jestli ji poznáváte,“ řekla Naomi s hlasem odkapávajícím umělým medem i jedem a ukázala na Tessu.

Společnost u stolu se uchechtávala a čekala, až vážený profesor Tessu veřejně odmaskuje a donutí ji srazit paty k zemi.

Tessa elegantně vykročila vpřed. „Profesore Mercere, rád vás zase vidím.“

„No ne, ta ale hraje divadlo!“ odfrkl si Brantley pod vousy.

„Dělá, jako by na FVU vážně patřila. Není šance, že by ji profesor Mercer znal.“

Posměšky rázem utichly, když se Aldenova tvář rozzářila čirou radostí. Přehlédl Naominu samolibou past, jako by vůbec neexistovala, a usmál se přímo na Tessu.

„Tesso! Nikdy by mě nenapadlo, že tě potkám zrovna tady. Kolik je to, tři roky?“ zeptal se Alden vřele a natáhl ruku, aby ji stiskl za rameno.

„Bude to tak tři roky. Daří se vám dobře?“ odpověděla Tessa lehkým tónem.

„Čilý jako rybička. Slyšel jsem o tvých rodičích. Je mi to nesmírně líto,“ pronesl Alden a jeho hlas klesl do tichého, upřímného tónu.

„Děkuji.“ Tessa opětovala slova drobným, vděčným přikývnutím.

Skupinka patolízalů, připravená na krutou pointu, seděla jako přimrazená. Naomi spadla čelist a oči se jí rozšířily zběsilou nevírou.

„Profesore, vy ji vážně znáte?“ vykoktala Naomi.

„Jestli ji znám? Ona není jen tak ledajaká bývalá studentka.“ Alden se tiše zasmál a rozhlédl se po ohromeném stole. „Ve své době byla Tessa legendárním talentem Oakhaven City. Doslova roztříštila přijímací rekordy téměř dokonalým skóre. Mezi našimi profesory to vyvolalo naprosté šílenství, když k nám konečně nastoupila.“

Z Naominy samolibé tváře vyprchala barva a nahradila ji panika. Být krajskou přebornicí ve vědecké olympiádě byla jedna věc, ale přežít Federální válečnou univerzitu vyžadovalo ryzí, nezpochybnitelnou genialitu. Právě veřejně označila Tessu za nulu, jen aby zjistila, že za dokonalého hlupáka je tu ona sama.

Declan zíral na svou ženu v němém úžasu. Hlava mu třeštila. Za tři mučivé roky tak těsné blízkosti neměl ani sebemenší tušení o její výjimečné minulosti. Nikdy se ani slovem nezmínila o svých akademických úspěších. Zíral na její klidný, vyrovnaný postoj a poprvé v životě mu jeho žena připadala jako úplně cizí člověk.

„Profesore Mercere, to je vaše studentka?“ prořízl dusivé ticho sametový, podmanivý mužský hlas a strhl pozornost všech přítomných zpět k přítomnosti.

Alden se otočil k nápadnému muži, který stál po jeho boku. „Ano, Vance. Tesso, toto je Vance Kensington, generální ředitel Kensington Group. Vance, toto je má slavná studentka Tessa.“

Zmínka o Vancei Kensingtonovi zasáhla zbytek stolu jako blesk z čistého nebe. Byl to ten tajuplný, nebezpečný dědic, který převzal kormidlo obrovského kensingtonského impéria. Už jen krátké seznámení s ním mohlo otevřít dveře k milionovým obchodům. Declanovi přátelé div nevypadli ze židlí, oči jim plály nenasytnou ctižádostí a touhou nechat se zaznamenat.

„Slečno Thorneová,“ pronesl Vance, vykročil vpřed a nabídl jí ruku na pozdrav.

Tessa ho okamžitě poznala. Byl to ten uhrančivý muž, který dnes stál před pohřebním ústavem. Zblízka, bez stínu černého deštníku, působily jeho ostré rysy přímo magneticky. Měl dozadu sčesané světlé vlasy, vysoké lícní kosti a hluboké, temné oči připomínající klidné, nečitelné moře. Jeho zdvořilý úsměv dokonale maskoval jakékoli intenzivní, chladnokrevné myšlenky, které se skrývaly pod povrchem.

„Pane Kensingtone,“ odpověděla Tessa a přijala jeho ruku.

Tento fyzický kontakt byl elektrizující. Jeho stisk byl neuvěřitelně pevný, prsty dlouhé, čisté a jisté. Vyzařoval z něj nebezpečný chlad, který jí projel paží. S mrazivou jistotou si uvědomila, že tyto přesné ruce by dokázaly se stejnou lehkostí zlomit vaz, s jakou teď tiskly její dlaň.

Stisk rukou rychle skončil. Declanovi přátelé dychtili zachytit Vanceův pohled, ale ten jejich zoufalé snaze nevěnoval sebemenší pozornost.

„Profesore Mercere, pojďme do salonku,“ pronesl Vance hladce.

Alden přikývl, krátce, vřele poklepal Tessu po rameni a vykročil za nebezpečným ředitelem.

Jakmile mocní muži odešli, Declan vystřelil ze židle. V mžiku zahnal Tessu ke kraji zástěny a svou mohutnou postavou jí zatarasil cestu.

„Geniální studentka? Absolventka FVU? Proč jsi to přede mnou tři roky tajila?“ Jeho hlas klesl do tichého, podrážděného syčení vibrujícího defenzivním vztekem.

Tessa jeho pohled opětovala jako neprostupná ledová zeď. Tisíc dní plnila každý jeho rozmar, a on se nikdy neobtěžoval zjistit, kým doopravdy je.

„Nikdy ti na mně nezáleželo natolik, ses zeptal, Declane. Proč by na tom mělo záležet teď?“

Než stihl Declan zkonstruovat další маниpulativní obhajobu, nóbl restaurací otřásl ohlušující třesk výstřelu.

V mžiku propukl naprostý chaos. Číšníci upouštěli těžké podnosy se sklem. Jídelnou se rozlehly ostré výkřiky, když se spustila další sprška kulek, které vykřesávaly jiskry na mramorových sloupech. Střelec mířil přímo na Vanceovu odcházející skupinu.

V panickém, divokém zmatku do sebe lidé naráželi a vrhali se pod stoly. Místnost pohltila hrůza. Tessa zavrávorala, když do ní někdo zezadu surově strčil. Ztratila rovnováhu a padala dopředu, div si neroztříštila obličej o dřevěnou podlahu. Zachytila se o okraj převráceného stolu a prudce otočila hlavu, aby zjistila, kdo na ni zaútočil.

Byl to Declan.

Skrz opar létajících trosek a prachu horečně táhl Naomi do bezpečí za tlustou dekorativní dřevěnou stěnu. Když si pro ně přišla smrt, Declan se rozhodl bez váhání strčit svou vlastní ženu přímo do otevřené palebné linie, jen aby zaštítil svou milenku.

V Tessině mysli vykrystalizovalo kruté poznání. ‚Declane, kolikrát mě ještě zklameš?‘

Přes střepy skla a převrácené židle se jejich pohledy střetly. V Declanově tváři se mihl náhlý, odporný záchvěv viny. Očima těkl k Tessině nekryté pozici. V duchu si ten otřesný čin chabě ospravedlňoval. Přesvědčoval sám sebe, že to později nějak urovná. Tessa byla přece vždycky poddajná, vždycky byla v jeho životě až na druhém místě. Pár sladkých omluv doma a ona to prostě přejde.

Jenže Tessa nekřičela. Nevolala o pomoc ani nežádala vysvětlení. Její srdce ochladlo na absolutní nulu.

Uprostřed děsivého chaosu se vpila do jeho zbabělého pohledu. Tvář měla naprosto nehybnou a zpřetrhala poslední neviditelnou nit, která ji vázala k tomuto podvodnému manželství. Její rty se pohnuly a beze slov, naprosto zřetelně zformovaly větu, která Declana zasáhla jako rána do žaludku.

‚Declane, skončila jsem s tebou.‘